Už šestnáct let pořádáme seriál tří dětských cyklistických závodů pro děti do 15 let. Za tu dobu jsme viděli stovky startů, pádů, úsměvů, slz i prvních sportovních vítězství. A také jsme si potvrdili jednu věc: u dětí není nejdůležitější výsledek.
Možná to zní zvláštně od pořadatelů závodů. Vždyť závody jsou přece od toho, aby se soutěžilo. Jenže my máme trochu jiný pohled. Všechno přizpůsobujeme tomu, aby si děti, ale i rodiče a další diváci závod užili a všichni odjížděli domů s pocitem, že byli součástí něčeho výjimečného.
Snažíme se vytvořit atmosféru velkého sportovního svátku. Startovní oblouk, moderátor, vyhlašování, diváci, stupně vítězů, celkové výsledky seriálu. Chceme, abyste se cítili jako na mistrovství světa. A proto máme v názvu: Nehledáme šampiona. Ale mistrovství světa pořádáme 3 x ročně.
Jenže na rozdíl od skutečného mistrovství světa u nás není nejdůležitější pořadí.
Nestopujeme časy. Vyhlašujeme každého, kdo dokončí závod. Moderátor mluví o každém závodníkovi. Protože víme, že pro dítě může být největším vítězstvím už jen to, že překoná strach, postaví se na start a dojede do cíle.
Právě to chceme ocenit.
Jednou dokonce TOMPa napadlo, že u nejmenších dětí až do pěti let nebudeme vyhlašovat pořadí. Vzpomínám si na to ticho na schůzi. Nechápali jsme. Přišlo nám to už trochu moc. Vždyť ty děti se přece nějak seřadili na cílové čáře, takže nevyhlašovat pořadí je zbytečné. I když vím, jak to myslel. Ty nejmenší děti neví, co je první nebo poslední místo. To řeší spíš dospělí.
My se snažíme nebrat dětem jejich hru. Postavit jim kulisy, kde mohou tuto hru odehrát. Stavíme sport kolem dětské radosti a ne kolem jejich ambicí.
Máme největší radost, když potkáváme děti, které kromě cyklistiky dělají ještě spoustu dalších věcí. Hrají basketbal, plavou, chodí na atletiku, boxují, zpívají ve sboru, hrají na flétnu nebo řeší matematické olympiády. Tohle je podle nás správně.
Dětství není období specializace. Je to období objevování.
Dítě se vyvíjí každý měsíc. Každý týden. A ty nejmenší klidně každý den. Učí se koordinaci, rovnováze, práci s vlastním tělem. Učí se správně běhat, skákat, házet, dýchat. Buduje základy, na kterých bude stát celý jeho další život. Jestli bude mít problémy se zády, s koleny, jak bude prospívat po psychické stránce.
Věříme, že by děti měly dělat co nejvíce různých aktivit. Každý sport, každá hra a každá nová zkušenost jim něco předá.
Někdy dnes vidíme opačný přístup. Dítě sotva nastoupí do školy a už je vedeno k jediné specializaci. Dostane závodní vybavení, přivážou mu nohy ke šlapkám závodními tretrami, dostane tréninkový plán a očekávání dospělých. Najednou se z radosti z pohybu stává povinnost.
A právě tomu se chceme vyhnout.
Nechceme vychovávat sedmileté profesionály. Mistry republiky. Nechceme děti, které se bojí udělat chybu nebo mají pocit, že jejich hodnota závisí na pořadí ve výsledkové listině.
Chceme děti, které mají chuť sportovat. A vlastně chceme děti, které mají chuť. Tečka.
Chceme, aby si odnesly zážitek, kamarády, vzpomínku na povedený závod a chuť přijít znovu. Pokud jednou budou výbornými cyklisty, budeme mít radost. Pokud budou plavat, hrát basketbal, studovat hudbu nebo se věnovat čemukoliv jinému, budeme mít radost úplně stejnou.
Protože naším cílem nikdy nebylo hledat dětského šampiona. Naším cílem je, aby děti zažily a zafixovaly si radost.
Takže my jenom vytváříme hřiště, na kterém si vy můžete hrát. Hřiště, kde můžete zažít radost z pohybu, z kamarádů, z překonání překážky nebo z pocitu, že jste dnes dokázali něco, co jste včera ještě neuměli. Věříme, že právě z takové radosti vyrůstá skutečná vášeň.
Pokud si z našich závodů děti odnesou medaili, budeme rádi.
Pokud si ale odnesou odvahu, zvídavost, radost z pohybu a chuť pouštět se do nových výzev, pak vyhrajeme úplně všichni.