Sedím před počítačem a trochu se stydím. Poslední článek na tomto webu byl z 1.1. 2024. Dva dlouhé roky.
Za tu dobu jsme ale nezaháleli. Vždyť jsme pro vás připravili dva komplet ročníky i s vyhlášením. Šest závodů, na kterých jde o výsledky až na druhém místě.
Ale v tom minulém článku jsem nám všem přál, abychom zažili spoustu krásných příběhů. A určitě jsme je zažili. To je skvělé. Ovšem víte, co je důležité? Nejenom ty příběhy zažít. Ale mít schopnost se z nich radovat. Uvědomit si je. Mít možnost se k nim vrátit.
A právě tady nám pomáhá, když máme ty příběhy sepsané. Protože si o nich můžeme číst a vzpomenout si na ně. Takže tady se nám to úplně nepovedlo. Ale ono se není čemu divit. Už jsme starý :).
Ne jako před těmi šestnácti lety, kdy když se po závodě sedělo dlouho do noci, druhý den byl jen další den. Teď to ale bolí nějak víc. Trochu hlava. Trochu záda. Ale taky únava z té energie, kterou jsme z toho našeho snažení dostali od vás zpátky.
Když jsme byli mladí, dělali jsme tyhle závody, protože to byla zábava. Teď je děláme proto, že na tom záleží. Na dětech, které žijí teď a tady. Ukazují své emoce hned. Bez dospěláckých škrabošek.
Záleží nám na té tradici.
Na té partě, kde je každý z nás jiný, ale třikrát (a předtím pětkrát) za rok se semkneme a vytvoříme něco výjimečného. A možná právě ta jinakost způsobuje, že věci fungují, protože každý z nás myslí jinak. Každý si našel nějakou svou parketu, o kterou se pečlivě stará. A je v tom dobrý. Proto mu ostatní do toho nekecají. A nikdo nechce vypadat před ostatníma jako flákač, který to ožulil.
Lidé si někdy myslí, že dlouhodobé projekty drží pohromadě přátelství. Ale často je drží něco jiného.
Společná věc.
Taková věc, která je větší než jednotlivé sympatie nebo antipatie. A to je základ BabyBikers, na kterém stojí všechno ostatní.
A také jsou to závody, kde zas až tak nejde o výsledky
My jsme od začátku cítili, že nechceme dělat další závod, kde jde hlavně o pořadí. Nechceme děti stresovat. Nechceme z nich dělat malé profesionály, kteří se bojí každé chyby. Chceme, aby si vyzkoušely závod takový, jaký je. Se vším, co k němu patří.
Radost. Nervozita. Nejistota. A velmi často taky selhání. Zklamání.
Protože právě to je důležité. Zažít, jaké to je, když se něco nepovede. Spadnout. Dojet poslední. Ztratit tempo. A pak zjistit, že se nic nestalo.
Že svět se nezastavil. Že stejně někdo upřímně zatleská. Hlavní je to uvědomění že má smysl pokračovat. Protože právě tady vzniká něco, co si dítě odnese mnohem dál než jakýkoliv výsledek.
Diplom 2026, který neskončí v koši
Ke každému závodu patří diplom. U nás máme už spoustu let vždycky speciální edice diplomů na celou sezonu, s tématy, které přesahují závody i samotnou cyklistiku. Protože víme, že život není jen o šlapání do pedálů. Ale letos to bude opravdu speciálka. Troufám si tvrdit, že to určitě nebude diplom, který se zmačká někde na zadním sedadle ještě cestou domů.
Vytvořili jsme unikátní, propojenou sérii diplomů s názvem: „Jsem cesta.“ Se speciálním vydání pro každý závod vždy na jiné téma. Každý diplom bude trochu jiný. A přesto všechny do sebe zapadají. Nově bude diplom i na slavnostní vyhlášení v listopadu, kterým se celý tenhle příběh uzavře.
Diplomy postupně vyprávějí jeden příběh o tom, jak se putuje světem. Dítě si ho odnese domů. Ale nebude si ho prohlížet samo. Sedne si nad ním s rodiči. Povídají si. Vrací se k tomu, co zažili…
A v tu chvíli to přestává být závod. Je to společný zážitek, který všechny formuje.
Kdybych to měl přirovnat: Nechtěl bych, aby tenhle diplom vidělo tisíc lidí. Mnohem víc pro mě znamená, když si ten příběh z nich jeden člověk zapamatuje na celý život.
Takže proč to pořád děláme
Po těch letech už to není jen sportovní akce. Je to něco, co má své místo. Možná už to není bezstarostná zábava jako na začátku. Ale o to víc víme, proč to děláme.
Protože to má smysl.
Protože to vytváří prostor, kde se děti mohou zkoušet, selhávat a znovu zvedat. A protože bez toho by nám něco chybělo. A tak se každý rok znovu postavíme na start a sledujeme, jak si děti jedou své malé mistrovství světa.
A víme, že tohle není jen o kole.
Je to o cestě.
Mahagoni