Otevíráme pro vás dvanáctou sezonu seriálu Čerčany BabyBikers. Jakoby to bylo včera, když jsme si s Tompem říkali, že by to chtělo ten dětský závod na Mahacupu trochu pozvednout…
Byl to zrovna desátý ročník 2010 tohoto epického mtb závodu, který buď milujete a nebo nenávidíte. Ale nic mezi tím. Tehdy se jel jako 24 hodinová záležitost a zážitky z toho klání byly opravdu silné (Prečtěte si krátkou repku tady.) Pod jejich dojmem Tompo tehdy bouchnul do stolu: pojďme udělat seriál dětských závodů.
Tehdy jsme začínali úplně od začátku. Od nuly. Zero. Nullpunkt. Podívejte se na průvodní fotku k článku. Tehdy nosili kluci dlouhý vlasy a jezdili v pohorkách a bez helmy jako zaváděcí jezdci. Žádné oplůtky, žadné nůžkové stany, catering van… Postupně jsme se vybavili. Na každý závod začalo přicházet více a více závodníků. A já vím, proč se vám u nás líbí!
Protože pro nás nejste čísla.
Žijeme v době, která je založená na číslech a jejich porovnávání. V éře počítačů se všechno skládá do přehledných grafů, tabulek, vytváří se pořadí. A to nejen ve sportu. Dneska se o vás ví první poslední. Kdy jste dokončili, co jste měli. Kolik jste napsali mailů. Kdy a jak dlouho jste prokrastinovali nad facebookem. A dotahuje se to ještě dál. Ukázkovým případem jsou kurýři. Sbírají data z jejich služebních mobilů, gps jednotek jejich aut, přidají informaci ze skladového hospodářství, jejich hodnoceni z webu, obohatí to o další interní data a prd: vyplivne to číslo, které říká, jak jsou dobří.
Svádí nás vidět lidi jako čísla. Je to totiž sladce lákavé. A jednoduché. Vzít čísla a porovnat je. Vedle sebe. V časové řadě. Různě mezi sebou. Přiřadit si konstantu a predikovat spojnici trendu do budoucnosti… Timothy Snyder ve svém opusu Černá zem, kde vykládá dějiny holokaustu ve východní Evropě, (Je to naprosto brilantni kniha od vyjimečného člověka, který hovoří jedenácti jazyky. Ovšem doporučuji nečíst před spaním.) přesně před tímto varuje. Nekoukejte se na lidi jako na čísla. Za každou statistikou je totiž tolik příběhů, kolik má ta statistika položek. A přesně tímhle se snažíme řídit na BabyBikers.
Nevidíme čísla. Vidíme příběhy.
Každý kdo se postaví na start, píše svůj příběh. A my, pořadatelé BabyBikers od moderátora přes kluky v cateringu až po brigoše, který na parkoviště táhne dvě botičky ke značkám, tady jsme proto, abyste vy diváci tyhle příběhy mohli číst.
Samozřejmě víme, že bez čísel to nemá smysl. Jedná se přece o závody. O měření sil, dovedností, mentální vyspělosti a vůle. A ten, kdo byl první, tak byl v tom všem nejlepší. A také v tom běžném životě mají čísla smysl. Vždyť jen díky měřitelným cílům se člověk zlepšuje. Jen je potřeba neustále myslet na to, že mě nedefinuje, to, co dělám. Ale to, jaký jsem. A na tom je třeba pracovat.
Dobře to popisuje basketbalový trenér Phil Jackson v knize Eleven rings The soul of success. Říká tam, že hlavní charakteristikou NBA je… Nuda! Málem jsem tehdy spadl ze židle! Jak to myslí?? NBA je nuda?!! Jackson vypráví o profesionálním životě basketbalisty jako o nekonečném čekání, které se prokládá zápasy – jedinými světlými body v šedivé uniformitě. Čekání na letadlo, nekonečné jízdy autobusem, ubytování v hotelech, které jsou nakonec všechny stejné, se stejným menu, stejným pokojem. Večer zápas a pak se jede dál.
Nuda přijde pokaždé, když si hráč nechá vnutit představu, ze ho definuje basketbal. Kdyz se vidí jako číslo. Počet bodů, které dal. Počet doskoků, asistencí, získaných míčů. How did you score? Je nejčastější otázka, kterou dostávají. Když nemají vybudovanou silnou osobnost, nakonec je to semele.
My nechceme mlít. My nechceme “vychovávat další Sagany”. Oceňujeme výsledek, ale v tomhle věku je důležitější cesta k němu. Způsob, jakým po ní děti jdou. Kvůli tomu to děláme.
A taky kvůli tomu, že i nám se někdo takhle v dětství věnoval. Připravil nám knihu, do které jsme mohli napsat pár kapitol. Těm šťastnějším z nás z toho zůstalo něco hmatatelného: medaile, diplom, vybledlé fotografie. Ale všem zůstalo přesvědčení, že je fajn připravovat podmínky, aby mohly vznikat příběhy. “Já to dělám proto, že chci, aby moji kluci viděli, jaká je s tím práce. Aby věděli, že to, že se někdo stará, není zadarmo. Ale že to stojí za to, ” říká Blaženka, ten borec, který vám připravuje steaky a další mlaskominy v cateringu.
Ale nebudeme si nic nalhávat. Nakonec nás to dohnalo. Dvanáct let, pět víkendů v roce, ruce vytahané jak opičáci až ke kolenům: oplůtky, botičky, retardéry, kužely, brány, sekání, hrabání, kůlů zatloukání, jednání se sponzory, popojíždění, vyzvedávání, pak úklid celého toho cirkusu… Červená očka z nočních za počítačem. A že těch nocí bylo. Třeba tenhle článek vypotit zabralo 13 hodin. K únavě přispěl i ten čínský sajrajt a všechny restrikce kolem něho.
Tak jsme se rozhodli, že zvolníme. Místo pěti pro vás připravíme tři závody, tak jak jste zvyklí. Čtrnáct dětských kategorií, dvě rodičovské a v listopadu vyhlášení seriálu – věříme, že tentokrát, do třetice, už Galavečer vyjde. A samozřejmě nový seriál Čerčany MonstersBikers, který se líbil nejen dospělým, ale hojně se účastnily i děti. Na propozice se můžete podívat tady.
BabyBikers ale nejsou jediná akce, na které se můžeme potkat. Hned na konci března pro vás RoRace team Pyšely chystá otvírák sezony MTB Pyšely Offroad, pěkný, jezdivý závod v sousedních Pyšelích. Pak samozřejmě silniční Železný dědek, perla amatérských klasik. No a nakonec, od minulé sezóny již trojboj závodů: běžecký Vertical Chlum, mtb závod Mahacup a běh Po stopách Mahacupu. Letos na hodně obměněné trati, takže se máte na co těšit. Nebo nemáte? ;)
Poslední změnou, o které vás chci informovat, je zvednutí startovného. Ano, i my jsme zvýšili startovné o 50 Kč, tedy na 150 před/200 na místě. Snad Vás to neodradí :)
Jsme rádi, že Vás budeme moci přivítat na 12. sezóně seriálu Čerčany BabyBikers.
Těšíme se na vás
za celý tým ČESYK, RoRace team Pyšely a PolemnEpolem bike team
Mahagoni
trubač a pištec