Začali jsme vlastně už v roce 2006, kdy se poprvé v rámci legendárního Mahacupu jel také dětský závod. Od té doby se stal pravidelnou součástí této mtb perly. Až jí dokonce začal přerůstat…
Dětí se totiž hlásilo stále víc a víc. Na rozdíl od Mahacupu, který šílený El Directore připravoval tak, aby byl opravdu těžký. (Například v roce 2009 měl vítěz tohoto závodu průměrnou rychlost 15km/h). Což možná zapříčinilo, že se moc lidí na Mahacup nehlásilo.
Na konci roku 2010 pak Mahagoni a TOMPO přišli s nápadem uspořádat seriál dětských závodů. Těžko říci, co za tím stálo. Možná vzpomínky na dětství, kdy jsme se na dětském dnu honili na kolech u tělocvičny kolem bloku. Start byl u tenisových kurtů v ulici Sázavská, jelo se k tělocvičně, pak do kopce ulicí K přívozu, zatáčelo se doprava na Sukovu a pak Mlynářskou zpět ke kurtům. My mladší měli jedno kolo, starší dvě a nejstarší kluci dokonce tři.
Pamatuji se, že Dzuraklevidze (ten vysoký sympaťák, který vás na každých BB obsluhuje na stánku s občerstvením :) ) jel ty tři kola a já vnímal, že je to opravdu borec! Tři kopce ulicí K přívozu od tělocvičny k lékárně, to byla porce, kterou jsem si jako absolvent jednoho okruhu nedokázal představit! I ten jeden kopec jsem totiž tenkrát šněroval ze strany na stranu, abych ho vůbec vyjel.
Dzuri to dal jako prd. Alespoň tak nám to s bráchou připadalo. Stáli jsme v tom kopci ještě s ostatníma klukama a děsně jsme na něj řvali, ať jede! Dzurimu svítily oči jak lampičky, sypal to do vrchu na takovém no name kole, na kterém byste dneska ani nejeli do TESKA pro rohlíky.
A dokonce přidal i nějaké umístění. Už nevím jaké, ale dodnes si toho čahouna pamatuji, jak sroloval diplom do ruličky, strčil ho do kapsy modrých tepláků od Dukly – koukala mu z ní celá třičtvrtina té bílé trubičky – a odjel domů na oběd. Na krku se mu přitom ze strany na stranu houpala obrovská medaile…
Možná právě tohle si bude někdo z dnešních BabyBikers pamatovat. Určitě zapomenou na to, jak to bylo fyzicky náročné. Na pláč ze špatného výsledku. Ale bude super, když budou vědět, že zažili boj, ve kterém o něco šlo a kde se snažili prodat, co v nich je. A že se přitom i bavili.
A když se pak po pár desítkách let už jako dospělí také chopí organizace jakéhokoliv programu pro děti, tak si ČESYK, RoRace Team Pyšely a friends můžou říct: jo, ty neděle u hájenky nebyly promarněnej čas :)