Za tu dobu jsme ale nezaháleli. Vždyť jsme pro vás připravili dva komplet ročníky i s vyhlášením. Šest závodů, na kterých jde o výsledky až na druhém místě.

Ale v tom minulém článku jsem nám všem přál, abychom zažili spoustu krásných příběhů. A určitě jsme je zažili. To je skvělé. Ovšem víte, co je důležité? Nejenom ty příběhy zažít. Ale mít schopnost se z nich radovat. Uvědomit si je. Mít možnost se k nim vrátit.

A právě tady nám pomáhá, když máme ty příběhy sepsané. Protože si o nich můžeme číst a vzpomenout si na ně. Takže tady se nám to úplně nepovedlo. Ale ono se není čemu divit. Už jsme starý :).

Ne jako před těmi šestnácti lety, kdy když se po závodě sedělo dlouho do noci, druhý den byl jen další den. Teď to ale bolí nějak víc. Trochu hlava. Trochu záda. Ale taky únava z té energie, kterou jsme z toho našeho snažení dostali od vás zpátky.

Když jsme byli mladí, dělali jsme tyhle závody, protože to byla zábava. Teď je děláme proto, že na tom záleží. Na dětech, které žijí teď a tady. Ukazují své emoce hned. Bez dospěláckých škrabošek.

Záleží nám na té tradici.

Na té partě, kde je každý z nás jiný, ale třikrát (a předtím pětkrát) za rok se semkneme a vytvoříme něco výjimečného. A možná právě ta jinakost způsobuje, že věci fungují, protože každý z nás myslí jinak. Každý si našel nějakou svou parketu, o kterou se pečlivě stará. A je v tom dobrý. Proto mu ostatní do toho nekecají. A nikdo nechce vypadat před ostatníma jako flákač, který to ožulil.

Lidé si někdy myslí, že dlouhodobé projekty drží pohromadě přátelství. Ale často je drží něco jiného.

Společná věc.

Taková věc, která je větší než jednotlivé sympatie nebo antipatie. A to je základ BabyBikers, na kterém stojí všechno ostatní.

A také jsou to závody, kde zas až tak nejde o výsledky

My jsme od začátku cítili, že nechceme dělat další závod, kde jde hlavně o pořadí. Nechceme děti stresovat. Nechceme z nich dělat malé profesionály, kteří se bojí každé chyby. Chceme, aby si vyzkoušely závod takový, jaký je. Se vším, co k němu patří.

Radost. Nervozita. Nejistota. A velmi často taky selhání. Zklamání.

Protože právě to je důležité. Zažít, jaké to je, když se něco nepovede. Spadnout. Dojet poslední. Ztratit tempo. A pak zjistit, že se nic nestalo.

Že svět se nezastavil. Že stejně někdo upřímně zatleská. Hlavní je to uvědomění že má smysl pokračovat. Protože právě tady vzniká něco, co si dítě odnese mnohem dál než jakýkoliv výsledek.

Diplom 2026, který neskončí v koši

Ke každému závodu patří diplom. U nás máme už spoustu let vždycky speciální edice diplomů na celou sezonu, s tématy, které přesahují závody i samotnou cyklistiku. Protože víme, že život není jen o šlapání do pedálů. Ale letos to bude opravdu speciálka. Troufám si tvrdit, že to určitě nebude diplom, který se zmačká někde na zadním sedadle ještě cestou domů.

Vytvořili jsme unikátní, propojenou sérii diplomů s názvem: „Jsem cesta.“ Se speciálním vydání pro každý závod vždy na jiné téma. Každý diplom bude trochu jiný. A přesto všechny do sebe zapadají. Nově bude diplom i na slavnostní vyhlášení v listopadu, kterým se celý tenhle příběh uzavře.

Diplomy postupně vyprávějí jeden příběh o tom, jak se putuje světem. Dítě si ho odnese domů. Ale nebude si ho prohlížet samo. Sedne si nad ním s rodiči. Povídají si. Vrací se k tomu, co zažili…

A v tu chvíli to přestává být závod. Je to společný zážitek, který všechny formuje.

Kdybych to měl přirovnat: Nechtěl bych, aby tenhle diplom vidělo tisíc lidí. Mnohem víc pro mě znamená, když si ten příběh z nich jeden člověk zapamatuje na celý život.

Takže proč to pořád děláme

Po těch letech už to není jen sportovní akce. Je to něco, co má své místo. Možná už to není bezstarostná zábava jako na začátku. Ale o to víc víme, proč to děláme.

Protože to má smysl.

Protože to vytváří prostor, kde se děti mohou zkoušet, selhávat a znovu zvedat. A protože bez toho by nám něco chybělo. A tak se každý rok znovu postavíme na start a sledujeme, jak si děti jedou své malé mistrovství světa.

A víme, že tohle není jen o kole.

Je to o cestě.

Mahagoni

No, my když se ohlédneme zejména po našem webu, zjistíme, že poslední článek je starý skoro dva roky. Což je ostuda. Za těch 13 let seriálu jich na tomto webu máme 67 a tři jsou na webu CESYK.cz. To je průměr pěti článků na jeden rok. Což není tak špatné.

Články, ve kterých jsme popisovali, co pro nás BabyBikers znamenají, proč je děláme, co nám to dává. Najdete tam podrobné líčení soubojů nebo jen odkaz na video z konkrétního závodu. Jsou tam příběhy o závodnících, kteří už jsou dneska dospělí stejně jako o těch, kteří k nám stále jezdí. O velmi úspěšných závodnících, kteří reprezentovali naši zemi v těch nejprestižnějších závodech, stejně jako o těch, kteří se nějakým způsobem zapsali u nás na BabyBikers. Nejen výsledky, ale i tím, že se všemi nějakým způsobem sdíleli svůj přístup ke sportu, k ostatním, k sobě…

Zvlášť tahle poslední skupina mi osobně přirostla k srdci. Protože díky tomu, že jste tady ten svůj otisk zanechali, pomáhali jste vytvářet jedinečnou atmosféru tady na BabyBikers. Kterou jsme se Vám snažili vracet hned v den závodu na místě a pak uložit právě v těch článcích a videích.

Protože nakonec nebudete vzpomínat na to, že jste se umístili tak a tak, porazili jste toho a tamtoho. Budete vzpomínat na to, že jste zažili něco prima a bude vás hřát, že jste toho byli součástí.

Že jste do toho sami přispěli.

První den nového roku je také dobrý pro to, dát si nějaká předsevzetí. Nějaký slib sobě samému, co změníte, čeho chcete dosáhnout. Za sebe bych si přál, abych nebyl lempl a dokázal vám po každém závodě doručit shrnutí příběhů, které se ten den U Hájenky odehrály. Tak uzel na kapesník, ruku na to, dáme placák, těšme se a buďme zvědaví ;)

Přejeme vám, ať takových příběhů vytvoříte v novém roce co nejvíc. Ať se daří Vám i Vašim blízkým.

Mějte se krásně!

Byl to zrovna desátý ročník 2010 tohoto epického mtb závodu, který buď milujete a nebo nenávidíte. Ale nic mezi tím. Tehdy se jel jako 24 hodinová záležitost a zážitky z toho klání byly opravdu silné (Prečtěte si krátkou repku tady.) Pod jejich dojmem Tompo tehdy bouchnul do stolu: pojďme udělat seriál dětských závodů.

Tehdy jsme začínali úplně od začátku. Od nuly. Zero. Nullpunkt. Podívejte se na průvodní fotku k článku. Tehdy nosili kluci dlouhý vlasy a jezdili v pohorkách a bez helmy jako zaváděcí jezdci. Žádné oplůtky, žadné nůžkové stany, catering van… Postupně jsme se vybavili. Na každý závod začalo přicházet více a více závodníků. A já vím, proč se vám u nás líbí!

Protože pro nás nejste čísla.

Žijeme v době, která je založená na číslech a jejich porovnávání. V éře počítačů se všechno skládá do přehledných grafů, tabulek, vytváří se pořadí. A to nejen ve sportu. Dneska se o vás ví první poslední. Kdy jste dokončili, co jste měli. Kolik jste napsali mailů. Kdy a jak dlouho jste prokrastinovali nad facebookem. A dotahuje se to ještě dál. Ukázkovým případem jsou kurýři. Sbírají data z jejich služebních mobilů, gps jednotek jejich aut, přidají informaci ze skladového hospodářství, jejich hodnoceni z webu, obohatí to o další interní data a prd: vyplivne to číslo, které říká, jak jsou dobří.

Svádí nás vidět lidi jako čísla. Je to totiž sladce lákavé. A jednoduché. Vzít čísla a porovnat je. Vedle sebe. V časové řadě. Různě mezi sebou. Přiřadit si konstantu a predikovat spojnici trendu do budoucnosti… Timothy Snyder ve svém opusu Černá zem, kde vykládá dějiny holokaustu ve východní Evropě, (Je to naprosto brilantni kniha od vyjimečného člověka, který hovoří jedenácti jazyky. Ovšem doporučuji nečíst před spaním.) přesně před tímto varuje. Nekoukejte se na lidi jako na čísla. Za každou statistikou je totiž tolik příběhů, kolik má ta statistika položek. A přesně tímhle se snažíme řídit na BabyBikers.

Nevidíme čísla. Vidíme příběhy.

Každý kdo se postaví na start, píše svůj příběh. A my, pořadatelé BabyBikers od moderátora přes kluky v cateringu až po brigoše, který na parkoviště táhne dvě botičky ke značkám, tady jsme proto, abyste vy diváci tyhle příběhy mohli číst.

Samozřejmě víme, že bez čísel to nemá smysl. Jedná se přece o závody. O měření sil, dovedností, mentální vyspělosti a vůle. A ten, kdo byl první, tak byl v tom všem nejlepší. A také v tom běžném životě mají čísla smysl. Vždyť jen díky měřitelným cílům se člověk zlepšuje. Jen je potřeba neustále myslet na to, že mě nedefinuje, to, co dělám. Ale to, jaký jsem. A na tom je třeba pracovat.

Dobře to popisuje basketbalový trenér Phil Jackson v knize Eleven rings The soul of success. Říká tam, že hlavní charakteristikou NBA je… Nuda! Málem jsem tehdy spadl ze židle! Jak to myslí?? NBA je nuda?!! Jackson vypráví o profesionálním životě basketbalisty jako o nekonečném čekání, které se prokládá zápasy – jedinými světlými body v šedivé uniformitě. Čekání na letadlo, nekonečné jízdy autobusem, ubytování v hotelech, které jsou nakonec všechny stejné, se stejným menu, stejným pokojem. Večer zápas a pak se jede dál.

Nuda přijde pokaždé, když si hráč nechá vnutit představu, ze ho definuje basketbal. Kdyz se vidí jako číslo. Počet bodů, které dal. Počet doskoků, asistencí, získaných míčů. How did you score? Je nejčastější otázka, kterou dostávají. Když nemají vybudovanou silnou osobnost, nakonec je to semele.

My nechceme mlít. My nechceme “vychovávat další Sagany”. Oceňujeme výsledek, ale v tomhle věku je důležitější cesta k němu. Způsob, jakým po ní děti jdou. Kvůli tomu to děláme.

A taky kvůli tomu, že i nám se někdo takhle v dětství věnoval. Připravil nám knihu, do které jsme mohli napsat pár kapitol. Těm šťastnějším z nás z toho zůstalo něco hmatatelného: medaile, diplom, vybledlé fotografie. Ale všem zůstalo přesvědčení, že je fajn připravovat podmínky, aby mohly vznikat příběhy. “Já to dělám proto, že chci, aby moji kluci viděli, jaká je s tím práce. Aby věděli, že to, že se někdo stará, není zadarmo. Ale že to stojí za to, ” říká Blaženka, ten borec, který vám připravuje steaky a další mlaskominy v cateringu.

Ale nebudeme si nic nalhávat. Nakonec nás to dohnalo. Dvanáct let, pět víkendů v roce, ruce vytahané jak opičáci až ke kolenům: oplůtky, botičky, retardéry, kužely, brány, sekání, hrabání, kůlů zatloukání, jednání se sponzory, popojíždění, vyzvedávání, pak úklid celého toho cirkusu… Červená očka z nočních za počítačem. A že těch nocí bylo. Třeba tenhle článek vypotit zabralo 13 hodin. K únavě přispěl i ten čínský sajrajt a všechny restrikce kolem něho.

Tak jsme se rozhodli, že zvolníme. Místo pěti pro vás připravíme tři závody, tak jak jste zvyklí. Čtrnáct dětských kategorií, dvě rodičovské a v listopadu vyhlášení seriálu – věříme, že tentokrát, do třetice, už Galavečer vyjde. A samozřejmě nový seriál Čerčany MonstersBikers, který se líbil nejen dospělým, ale hojně se účastnily i děti. Na propozice se můžete podívat tady.

BabyBikers ale nejsou jediná akce, na které se můžeme potkat. Hned na konci března pro vás RoRace team Pyšely chystá otvírák sezony MTB Pyšely Offroad, pěkný, jezdivý závod v sousedních Pyšelích. Pak samozřejmě silniční Železný dědek, perla amatérských klasik. No a nakonec, od minulé sezóny již trojboj závodů: běžecký Vertical Chlum, mtb závod Mahacup a běh Po stopách Mahacupu. Letos na hodně obměněné trati, takže se máte na co těšit. Nebo nemáte? ;)

Poslední změnou, o které vás chci informovat, je zvednutí startovného. Ano, i my jsme zvýšili startovné o 50 Kč, tedy na 150 před/200 na místě. Snad Vás to neodradí :)

Jsme rádi, že Vás budeme moci přivítat na 12. sezóně seriálu Čerčany BabyBikers.

Těšíme se na vás

za celý tým ČESYK, RoRace team Pyšely a PolemnEpolem bike team

Mahagoni
trubač a pištec

V pátek se tedy příprava oproti normálu protáhla až do noci. Ale v sobotu jsme byli připravení a natěšení na další závod jedenácté sezony! Účast nebyla vůbec špatná – 150 závodníků. A tohle číslo jsme si zopakovali i druhý den. Jak už jsem někde napsal: zůstáváme sice daleko od rekordu 250 závodníků, ale v posledních letech nastal boom dětské cyklistiky a různé závody a seriály vyrostly jako houby po dešti. A to je dobře. Akorát ty termíny se pak holt překrývají a závodníci musí vybírat, kam se vrtnou. A nás samozřejmě těší, že nám zachováváte svou přízeň.

Z celého toho víkendu mi vyčnívá jeden moment, který byl z pohledu závodního úplnou lahůdkou. A myslím ten nedělní souboj mezi Anetou Koutkovou a Nikolou Vágnerovou v kategorii Elitka děvčata. Holky se v tříkolovém závodě nejprve oťukávaly. Zpočátku tahala špic Nikola, pak druhou polovinu závodu si vlezla dopředu Aneta a brzy se vzdálily zbytku startovního pole.

Z jejich obličejů se nedalo prakticky nic vyčíst. Vypadaly jako sfingy – naprosto neproniknutelně. V předposledním kole vyrobila Anetka malou chybu, když hodně otevřela levotočivou zatáčku v overtuře stoupání na Galerii UVT. Nikola se tam okamžitě tlačila, ale Aneta se bála Nikču pustit na první flek. Ve vedení závodu tedy vše při starém, ale holky ukázaly, že do posledního kola se máme na co těšit. Tohle jsem komentoval jako chybu Anety a říkal jsem, že v posledním kole si toto nemůže dovolit. Nikola je známá razantním zrychlením, na které její soupeřky většinou nedokázaly najít odpověď…

Poslední kolo.

Nikola to na Anetu zkouší na rovném úseku za Hrdlička Crocodille Strasse.

Marně!

Pak jsme na staré známé, levotočivé zatáčce před stoupáním na Galerii. Aneta Koutková si tu opět najíždí doprava a otevírá tak prostor pro útok Nikoly!

Nikola tuto situaci správně přečte a tlačí se do otevřeného prostoru. Holky chvilku jedou vedle sebe a je to čistě o výkonu. Aneta jen tak tak zažehnává tenhle útok. Následuje sjezd na cestu, točka na pravou ruku a nájezd do stoupání na Galerii. V té nejprudší pasáží za Dírou opět zaútočí Nikola! Rve to ze sedla ze všech sil!

Teď má totiž poslední možnost!

Aneta vstává také a odpovídá na tenhle brutální atak, který trvá až na samý konec stoupání. Pestrobarevné dresy se ztrácí v obrovské dálce. Listy keřů se pohybují v drobném vánku a vypadá to, jako by je rozhýbaly projíždějící závodnice. Kdo podlehl tomu neskutečnému tempu? Aneta? Nikola???…

Netrpělivě očekávám holky ve sjezdu. Kdo pojede první do Čerčany Snake Trail?

Aneta! Holky zkušeně točí v zatáčkách a rozuzlení tak čekáme až v cílové rovince. Tyto pasáže totiž nebudou o tom, že by jedna ze závodnic udělala chybu. Ne v této kategorii. Ne tato děvčata!

A je to tu! Cílová rovinka je ale příliš krátká na útok z druhého místa při takto vyrovnaných soupeřkách. Anetka to dobře věděla. Proto se snažila za každou cenu nepustit Nikču před sebe. Právem tak bere první místo.

Tohle byl nejlepší závodní moment z celého dne a možná z celé jedenácté sezony Čerčany BabyBikers.

No a co mi ještě udělalo radost? Čerčany MonstersBikers! Stala se z toho skvělá zábava. Takové to poměřování, když jsme byli malí a s klukama jsme soutěžili, kdo udělá víc kliků, dřepů, shybů… a navíc se přidaly i maminky, tak se těším na příští závody.

Nezapomeňte, že na konci září jsou také dva závody. V sobotu dopoledne Mahacup, večer běh a v neděli BabyBikers. Můžete klidně přijet už v pátek večer. My tam budeme. Lahodné pívo Ferdinand taky. Možná Blažena něco ukuchtí (v sobotu určitě!!).

Závod horských kol Mahacup se jede zároveň jako rodičovský závod honorovaný dvojnásobnou porcí bodů. A budou tady i dvojnásobně honorované MonstersBikers, tak určitě dorazte!

No a tady se můžete mrknout, jak si v MonstersBikers vedete:

A tady je ta galérka Kevinovo lahodných fotek:

Čerčany MonstersBikers. Shrnuto a podtrženo: Na každém závodě vybereme jeden cvik, v rámci kterého se budeme poměřovat. Jedná se o technicky nenáročné cviky, které zvládne opravdu každý. Zařazujeme cviky s vlastní vahou, ale nebojíme se ani závaží. Cílem není a nebude zvednout nejvyšší hmotnost (nejsme powerlifteři), ale čas v postoji nebo počet opakování. Podrobné info v propozicích seriálu.

Ve dvou kategoriích Maminky a Tatínkové jsme na dvou dosud proběhlých závodech absolvovali “Kettlebell Squad down” a “Plank”. Čas výdrže v těchto cvicích pak určil pořadí. Pojďme se podívat, jak vypadají aktuální průběžné výseldky (pro větší detail prosím klikněte na obrázek, pro návrat stránky klikněte na šipku zpět vlevo nahoře v prohlížeči):

Nenašli jste se ve výsledcích! Obrovská chyba!!! Ale ještě jí můžete napravit! Do celkového pořadí se totiž započítává pouze 5 nejlepších výsledků. A přitom Čerčany MonstersBikers budou i na Mahacupu, kde budou bodovány dvojnásobnou porcí bodů! Tohle ještě může hodně zamíchat celkovým pořadím, které se bude vyhlašovat na Galavečeru seriálu!

Na příštím závodě tedy dvakrát polkněte, abyste překonali sucho v krku a po zaznění polnice nastupte neohroženě do arény proti nejlepším gladiatores a gladiatrixes Čerčany MonstersBikers!

Až do konce!

Do selhání!

Do padnutí!

A nyní již slíbené video od borců Matyaso Production. Máro a Máco, moc děkujeme. Zrajete jak víno!

Hodně jsme si lámali hlavu, jak všechno zařídit, abychom vyhověli požadavkům. Ale??? Bacha na to! Jaké požadavky to vlastně byly? Nařízení se buď měnila rychlostí střídajících se ministrů zdravotnictví nebo nebyla vůbec, nebo bylo řečeno, že budou specifikována. Ale jaksi ti, co měli přijít specifikovat, pak nepřišli… Ale nechme toho a pomme se radši ve střípkách ohlédnout, jak to dopadlo.

Mladé pušky
Překvapením byla velmi nízká účast v těch nejmenších závodníků. Přitom dětí se podle staťáku rodí posledních deset let stále cca 110k ročně. Jestli za tím stála doznívající pandemie (protože konkurence v podobě jiných závodů to být nemohla) ukážou příští závody.

Stárneme :)
Ano, všichni. Ale na dětech je to tak nějak víc vidět. Znáte to klišé: “Jéžišmarjá, já si tě pamatuju, když si byl TAKHLE malinkej!” Tak tohle jsem si tu poslední květnovou neděli při sledování závodního frmolu řekl spoustukrát!

Děláme chyby
Jasně, zaspal jsem. Ale to bylo ještě hratelné. Měl jsem připravenu skvostnou řeč, spousty poděkování, shrnutí 2020, filosofická pojednání o tom, co nás přesahuje… Ale zprovoznil jsem zvuk pár minut před prvním startem. Poté, co jsem kolem toho hodinu zoufale pobíhal a pak vytáhl z pelechu DJ Hrocha, aby poradil. Ukázalo se, že nebyl propojený zesilovač s mixákem. Školácká chyba, nad kterou DJ Hroch dlouuuuuhouu chvíli lapal po dechu. Byl velmi rád, že jsem ho kvůli tomu vzbudil :)

Profesionalizace dětské cyklistiky
Tohle se mi pořád vkrádá do hlavy. Cyklistiku jako jediný sport dělá od útlého věku stále více a více dětí. Přitom je to prosté: životní cyklus profi sportovce je v drtivé většině 10 maximálně 15 let. Například mě drží u cyklistiky to, že kombinuji horská kola se silnicí a ještě silničními triatlony s xterrou, během a posilkou. Když začnete systematicky drtit jednu disciplínu v 5 letech, nejpozději ve 20 skončíte. Potvrzuje se to i u dětí, které k nám kdysi jezdily a tehdy patřili k neporazitelným. Zdálo se, že cyklistika je jediná věc v jejich životě. Mluvili o velkých plánech a jak se budou posouvat dál. Teď je jim dvacet a zjistili, že cyklistika není středobod světa.

Ono to nemusí úplně vadit. Když se toho dožijí ve zdraví. S fungujícím core, bez problémů se zády, se zdravými koleny.

A taky s dobře nastavenou psychikou. S vědomím, že jsem si vzal ze sportu to nejlepší. Tu zarputilost, touhu po výsledku, vědomí Cesty k cíli (o kterou především jde) a taky fair play.

Ale hlavně bez traumat způsobených ctižádostivými rodiči. Nebo trenéry. Například ve spojení s holkama se stále více diskutuje syndrom RED-S, který může nadělat strašlivou paseku. Ale poruchy příjmu potravy a na to navazující další zdravotní problémy mají i kluci. Co myslíte, že se stane, když řeknete dítěti: “Si tlustej/tlustá jako prase! Proto ti to nejezdí!” Můžete ho/jí zabít na spoustu let.

Pamatujte na to, že sport by měl v tomhle věku bavit. A neměl by být jen jeden.

Potíž je, že se v tom začíná točit stále více a více peněz. Dětská kola, vybavení, dětští trenéři, soustředka, psychologové, kondiční kouči, fyzioterapeuti, do toho můžete získat titul mistra republiky na odrážedlech… Teď tečou peníze dovnitř, ale děsím se, že někdo vymyslí způsob, jak by mohly peníze téct ven. Profesionální dětské týmy. Placené přestupy dětských závodníků. Platby za vysílací práva z dětských závodů. Zatím scifi, nebo…

Čerčany MonstersBikers
A protože to tedy není jen o kolech, zavedli jsme další seriál: Čerčany MonstersBikers! Spočívá v tom, že na každém závodě bude vyhlášen nějaký (vždy jiný) cvik, ve kterém se bude soutěžit. Klasicky se boduje od 30 do 1 bodu a na konci sezony bude tento seriál vyhlášen. Například na prvním závodě jsme soutěžili v “Kettlebell Squat”, kdy účastníci drželi na čas 12 kg kettlebell ve spodní pozici (dřepu). A dopadlo to takto:

Příště bude něco, čeho se budou moci zúčastnit i děti :) Propozice k tomuto seriálu naleznete zde. Doufám, že vás to bude bavit a přihlásí se kupa lidí.

díky a těšíme se na Vás!

za kluky a holky z ČESYKu, RoRace Team Pyšely a PolemnEpolem bike team

Mahagoni
trubač a pištec ČESYKu

P.S. No a “last but not least”, tady jsou Kevinovic fotky. Moc díky, Kevine, že ses do toho takto obul! :)

1. Nebude catering
Dzury si nedokáže představit makat celý den v roušce a po každém vydání párku v rohlíku a příjmu peněz si omývat ruce dezinfekcí.

2. Nebude vyhlášení
Aby jsme omezili střetávání na maximum, nebudeme dělat vyhlášení. Závodníci dostanou poháry a diplomy hned po dojetí závodu. Diplomy budou… krásné, samozřejmě! Nevíte, kdo je dělal??? (jj, Mahagoni pochopitelně :D)… Diplomy budou rozdávány také hned po dojetí závodu a budou nevyplněné. Budete si je muset doplnit sami, což dává velmi zajímavý prostor pro Vaši kreativitu

3. Nebudou WCka
Tohle opatření moc nechápu, ale WC je aktuálně zatím zakázané. Situaci sledujeme a kdyby se změnila, samozřejmě TOIky zamluvíme.

4. Nebude moc místa na sezení
Vzhledem k tomu, že chceme omezit kontakt na minimum, nebudeme mít moc stolů a laviček.

5. platby online
Prosíme vás, abyste startovné zaplatili bankovním převodem, ať se na prezenci netvoří fronty. Budete muset všichni pro číslo, ale ať čekání ve frontě neprodlužujeme ještě o placení & vracení peněz. Číslo našeho účtu je 256580504/0300 a startovné je klasických 100 Kč. Do zprávy pro příjemce prosím napište jméno závodníka a datum závodu!!

6. Roušky
Uff, podle posledních info, závodníci při závodě nemusejí mít roušky. :) Ale mimo závod zatím ano. Uvidíme podle aktuální situace. Nechtělo by se mi mluvit celý den do roušky :/

Takže když to sečteme: ráno pořádně vyčurat, nabalit sváču, vzít roušky, cykloproprietky a dorazte minimálně hodinu před startem. Orientační harmonogram bude tento:

9:30 start kategorie Babety a Motorky do 3 let
10:15 start kategorie Žubrienky 4 – 5 let
11:00 start kategorie Chrti 6 – 7 let
12:00 start kategorie Poletuchy 8 – 9 let
13:00 start kategorie Letouni 10 – 11 let
14:00 start kategorie Elite 12 – 15 let
15:00 start kategorie Tatínkové a Maminky

Děkujeme a těšíme se na Vás poslední květnovou neděli

Abychom Vás alespoň trochu povzbudili v těchto nelehkých časech, mrkněte tady na tu fotografii k článku.

Je z prvního závodu z roku 2011!!! Všimněte si, že tehdy ještě neexistovaly sekačky, košťata, hrábě, ani křovinořezy! Ani občerstvení pro závodníky tehdy nebylo známo. Ale už jsme měli tu legendární červenou startovní bránu. I když na ní ještě nebylo logo našeho skvělého partnera, uzenářského mistra pana Nováka.

A tehdy se ten závod nejmenoval O pohár ČESYKu, ale O pohár pana faráře. Chtěli jsme tenkrát na každý závod mít jednoho patrona z naší vesničky, který by každý podnik zaštítil. Takže byl: O pohár ředitele školy, O pohár starostky, O pohár pana hostinského…

Jo a taky to bylo celé takové rychlé. Dvě hodiny přípravy, na závodě 50 závodníků (ano, padesát dětí ve všech kategoriích!) pak dvě hodiny úklid a v 13:00 jsme už seděli na obědě U Škvorů a plácali se po zádech, jak jsme to pěkně zvládli :)

Pak se nám to nějako rozrostlo pod rukama v souladu s TOMPOvým legendárním výrokem: “Musíme se trochu dovybavit!”, který tento chlapec pronáší minimálně každý semestr. I když toho už máme na tři valníky a s přípravou začínáme již v pátek.

A celej ten vercajk pro vás v květnu zase vybalíme!